Prevence úrazů kloubů, páteře a tlapek u pejska i kočky

Jak chránit klouby, páteř a tlapky při pohybu?

Zdravý pohyb pro psy a kočky není jen o tom, kolik času zvíře běhá nebo skáče, ale hlavně jak bezpečně se hýbe. Nejčastější potíže vznikají na kloubech, páteři a tlapkách, často kvůli přetížení, nevhodnému povrchu nebo špatně zvolené aktivitě.

Řešení přitom nespočívá v tom zvíře šetřit a omezovat, ale v tom hýbat se chytře. Cílem je udržet zvíře aktivní, ale bez zbytečných rizik, a to platí stejně pro psí štěně na první procházce jako pro kočku, která ráda skáče na skříň.

Jak předejít přetížení a zánětům kloubů

Klouby trpí zejména u štěňat ve vývoji, u velkých plemen, u seniorů a u zvířat s nadváhou, protože v těchto případech je kloubní aparát buď ještě křehký, nebo už zatížený víc, než je zdrávo.

Rizikové jsou hlavně prudké starty, dlouhé běhy bez kondice a časté skákání po tvrdém povrchu – tedy přesně ty situace, které se odehrávají při běžné procházce, aniž by si toho majitel všiml.

pejsek-packa-veterinar

Základem je začít pozvolna a zátěž zvyšovat postupně.

Kondice se totiž buduje týdny, ne dny, a stejně jako u lidí platí, že přehnaně nadšený start bez přípravy víc uškodí, než pomůže. Pomáhá také výběr povrchu: měkčí a pružnější terén, jako jsou lesní cesty, tráva nebo hlína, klouby šetří mnohem víc než tvrdý asfalt, který je lepší nechat spíš na klidnou chůzi než na běh nebo hru s míčkem.

Stejně důležité je i to, jak aktivitu ukončíte.

Po intenzivní zátěži dopřejte zvířeti pár minut volné chůze na závěr – tohle krátké vychladnutí pomáhá svalům i kloubům zpracovat zátěž postupně, místo aby pes nebo kočka přešli rovnou z plného tempa do naprostého klidu.

U citlivých jedinců, tedy u seniorů, velkých plemen nebo zvířat, která už s klouby bojovala, se navíc vyplatí zvážit podpůrné doplňky na klouby a vhodné krmivo s důrazem na hmotnost, protože každé kilo navíc znamená pro klouby zbytečnou zátěž navíc.

U psů, u kterých se už projevili kloubní problémy nebo jsou v seniorském věku, stojí za zvážení pořídit podpůrné kloubní doplňky.

Jak chránit páteř při skákání a bezpečně zvedat zvíře

Páteř a meziobratlové ploténky jsou náchylné na přetížení hlavně u dlouhých plemen, obézních zvířat a u mazlíčků, kteří často skáčou z výšky, například z gauče nebo z postele.

Tahle zátěž se přitom neprojeví hned – ploténky se opotřebovávají postupně a problém často vyjde najevo až po letech, kdy už je náprava mnohem složitější.

U koček je skákání přirozené a většinou ho zvládají bez potíží, ale i tady platí, že dopad na kluzkém povrchu nebo skok z velké výšky bez pořádného odrazu může skončit úrazem, který navenek vůbec nemusí být vidět.

Nejjednodušší prevencí jsou rampy nebo schůdky k posteli a na gauč, zejména u psů se sklonem k problémům se zády, jako jsou jezevčíci, bassetové nebo starší zvířata.

Nejde přitom o rozmazlování – rampa zvířeti umožní dostat se nahoru i dolů bez toho, aby páteř musela opakovaně tlumit náraz.

Stejně důležité je, jak psa učíte pohybovat se v terénu. Vhodné je učit ho seskakovat, ne skákat přes překážky bez přípravy – při tréninku proto volte nízké překážky a stabilní dopadovou plochu, aby si pes zvykl na kontrolovaný pohyb místo nekontrolovaného skoku, který zátěž na páteř jen znásobí.

A když už zvíře potřebujete zvednout, dělejte to správně: vždy podepřete hrudník i pánev zároveň. Zvíře nikdy neberte pod přední nohy bez podpory zadní části těla, protože tahle poloha zatěžuje právě tu část páteře, která je nejcitlivější.

Proč jsou tlapky nejvíc podceňovanou částí pohybu

Tlapky jsou první, co při pohybu nese zátěž, a přesto se na ně vzpomene až ve chvíli, kdy zvíře začne kulhat nebo si tlapku olizovat.

Popraskané polštářky, přerostlé drápy nebo podráždění od posypové soli dokážou běžnou aktivitu proměnit v bolestivý problém, aniž by na první pohled bylo jasné, co se vlastně děje.

U koček se navíc často přehlíží, že i doma mohou uklouznout na hladké podlaze a přetížit si končetiny způsobem, který zvenčí vůbec není vidět.

Základem je pravidelná kontrola. Polštářky, oděrky, cizí tělesa mezi prsty a stav drápů stojí za to zkontrolovat v pravidelných intervalech, ne až když si zvíře začne tlapku olizovat nebo kulhat.

Přerostlé drápy totiž nejen bolí, ale postupně mění i to, jak pes nebo kočka došlapuje, a tím zatěžují i klouby výš na noze.

V zimě je potřeba věnovat tlapkám zvláštní pozornost kvůli posypové soli. Po každé procházce je opláchněte a osušte, případně použijte ochranný balzám, který popraskanou kůži chrání a zároveň hojí.

V létě je zase rizikem rozpálený asfalt – jednoduše otestujte povrch vlastní rukou, a pokud vás pálí po pár vteřinách, spolehlivě pálí i psa, i když on sám dá najevo nepohodlí často až se zpožděním.

Doma pak pomůže kombinace běhounů, protiskluzových podložek a pravidelné úpravy drápů. Tahle drobnost dokáže výrazně snížit riziko uklouznutí, hlavně u koček a starších psů, kterým už chybí jistota v pohybu, jakou měli dřív.

Jaké úrazy hrozí při běžné aktivitě a jak jim předcházet

V rámci tématu zdravý pohyb pro psy a kočky se vyplatí znát typické situace, kdy se úrazy stávají.

Často přitom nejde o žádný extrémní sport, ale o běžné hry, špatně zvolený povrch nebo nevhodné vybavení – tedy věci, které se odehrávají skoro denně a nikdo je nevnímá jako riziko, dokud se něco nestane.

Vyvrtnutí a natažení

Vyvrtnutí a natažení patří k nejčastějším potížím a vznikají hlavně při prudké změně směru, na kluzkém povrchu nebo při skoku na tvrdou zem.

Typicky se to stává při honění míčku, kdy pes v plné rychlosti prudce zabrzdí nebo změní směr, aniž by měl šanci se na to připravit.

Odřeniny tlapek

Odřeniny tlapek se objevují typicky po dlouhé túře bez přípravy nebo na drsném povrchu, na který zvíře není zvyklé.

První delší výlet v sezóně tak dokáže napáchat víc škody než celé měsíce běžných procházek, protože polštářky ještě nejsou zocelené na zátěž.

klouby-kondice-hlavni

Nárazy a pády

Nárazy a pády číhají i tam, kde by to člověk nečekal, například při honičkách v bytě, na dlažbě nebo při seskoku z nábytku.

Hladká podlaha a nekontrolovaný pohyb jsou přitom stejně rizikové jako cokoliv venku, jen si to méně spojujeme s nebezpečím.

Poranění krku a ramen

Poranění krku a ramen hrozí ve chvíli, kdy pes tahá na vodítku nebo je veden na nevhodném obojku.

Opakovaný tah proti krku zatěžuje právě tuhle citlivou oblast, a proto se dá tomuhle typu zranění nejsnáz předejít správnou volbou vybavení.

Jaké vybavení zvyšuje bezpečnost pohybu

Správná výbava dokáže snížit riziko přetížení a zlepšit kontrolu nad pohybem.

Pro psy je zásadní dobře padnoucí postroj, pro kočky bezpečný postroj na ven a stabilní prostředí doma, a v obou případech platí, že kvalitní vybavení není žádný luxus, ale prevence, která se vyplatí dřív, než dojde k problému.

Dobře padnoucí postroj

Postroj, který neomezuje pohyb lopatky a netlačí v podpaží, je vhodnější pro aktivní psy i pro trénink na vodítku než klasický obojek.

Zatímco obojek soustředí veškerý tah do citlivé oblasti krku, dobře padnoucí postroj rozloží zátěž po hrudníku a šetří tak nejen krk, ale i ramena.

Protiskluzové podložky a běhouny

Protiskluzová podložka nebo běhoun do domácnosti pomáhá zejména seniorům a zvířatům po úrazu, kterým už chybí jistota v pohybu na hladké podlaze.

Stačí pár podložek na místech, kudy zvíře nejčastěji chodí, aby se výrazně snížilo riziko uklouznutí a zbytečného přetížení kloubů i páteře.

Ochrana tlapek

Ochrana tlapek, ať už jde o balzám nebo botičky, se hodí především při extrémních podmínkách, jako je sůl, led nebo ostrý štěrk.

Botičky chtějí zpočátku trochu trpělivosti a nácviku, ale mnoho psů si na ně zvykne rychleji, než by majitel čekal, a odmění se tím, že tlapky zůstanou v pořádku i v náročném terénu.

Schůdky a rampy k nábytku

Schůdky nebo rampa k nábytku jsou jednoduchá pomůcka s velkým dopadem, protože fungují jako prevence přetížení páteře a kloubů, hlavně u starších nebo dlouhých plemen, kterým každý nekontrolovaný skok ubírá trochu ze zdraví, aniž by to bylo hned vidět.

Kdy zvolnit tempo a kdy raději zajít k veterináři

Bezpečný pohyb znamená i včas rozpoznat varovné signály. Pokud zvíře mění styl chůze, ztrácí chuť do pohybu nebo se po aktivitě výrazně zhorší, je lepší zátěž snížit a řešit příčinu, než čekat, až se problém vyřeší sám.

Zvíře totiž bolest neohlásí přímo tak, jako by to udělal člověk, a proto je potřeba všímat si spíš drobných změn v chování než čekat na zjevné potíže.

Pozor by mělo vzbudit:

  • kulhání,
  • ztuhlost po odpočinku,
  • neochota skákat nebo vyjít schody,
  • olizování tlapky nebo konkrétního kloubu,
  • citlivost na dotek,
  • hrbení,
  • kňučení při zvedání nebo běžném pohybu,
  • náhlá změna chování po pádu či nárazu.

Kulhání, ztuhlost po odpočinku nebo neochota skákat či vyjít schody bývají prvním signálem, že s klouby nebo páteří něco není v pořádku.

Stejně tak stojí za pozornost olizování tlapky nebo konkrétního kloubu a citlivost na dotek, které často předcházejí viditelnému kulhání o několik dní nebo i týdnů.

Bolest zad se projevuje hrbením nebo kňučením při zvedání i při běžném pohybu, a tyhle signály se snadno přehlédnou, protože je majitel může mylně považovat za rozmazlenost nebo náladovost.

Zvláštní pozornost si zaslouží i náhlá změna chování po pádu či nárazu, i když zvíře zpočátku vypadá v pořádku – interní zranění se totiž mohou projevit až s několikahodinovým zpožděním.

Kdy kontaktovat veterináře

Při těchto příznacích aktivitu omezte a domluvte kontrolu. Čím dřív se přijde na příčinu, tím lépe se problém řeší.

Pokud veterinář potvrdí pohybový problém, nemusí to skončit jen u léků nebo klidu. Fyzioterapie pro zvířata je obor, který v posledních letech hodně vyrostl, a výsledky bývají překvapivě dobré, ať jde o rekonvalescenci po operaci, chronické kloubní potíže nebo oslabené svaly u seniorů.

Individuální rehabilitační plán sestavený přímo pro vašeho mazlíčka nabízí třeba Therapet, centrum fyzioterapie a rehabilitace malých zvířat.